Přídavné jméno (z lat. aberrare, odchylovat se, bloudit) označující jev, stav nebo vlastnost, které se nápadně odchylují od běžné normy, očekávaného průběhu či statisticky typických hodnot. Užívá se zejména v medicíně, biologii a genetice pro patologické nebo atypické změny (aberantní vývoj, buněčné dělení, chromozomová přestavba), pro neobvyklé anatomické uložení (aberantní tepna, nerv) i pro odchylky signálů nebo markerů, v psychologii a sociologii pro vybočující chování, ve statistice pro odlehlá měření a v optice pro paprsky či zobrazení zatížené aberací. Výraz mívá převážně popisný odborný tón a hodnotí odchylku vzhledem k zvolenému referenčnímu standardu, někdy s implikací poruchy či chyby měření, nikoli nutně jako morálně zavrženíhodnou. V publicistice je méně častý a působí jako terminologická alternativa k slovům abnormální či anomální. Blízká slova: anomální, atypický, deviující.
Příklady použití ve větách
Na EKG se objevil aberantní převod, který lékaře upozornil na poruchu vedení vzruchu.
Genetik označil nalezenou deleci za aberantní změnu, protože se v kontrolní populaci nevyskytovala.
U pacienta byla popsána aberantní tepna probíhající nezvykle blízko nervu.
Po vyřazení několika aberantních hodnot se regresní model začal chovat stabilněji.
Psycholog upozornil, že v dané situaci šlo o aberantní reakci vyvolanou dlouhodobým stresem.