Abhidhamma (pálijsky, dosl. „vyšší učení“) je třetí část théravádového buddhistického kánonu Tipitaka, vedle Sutta-pitaky a Vinaya-pitaky. Nejde o soubor kázání, ale o systematické, často technické rozpracování Buddhova učení do analytických kategorií a schémat. Základními tématy jsou rozbor vědomí (citta), mentálních faktorů (cetasika), hmotných jevů (rúpa) i nibbány, jejich okamžiková povaha a vztahy podmíněnosti. Popisuje „dhammy“, základní jevy zkušenosti, a hodnotí je jako prospěšné, neprospěšné nebo neutrální, včetně typů karmických stavů a meditačních absorpcí. Kánonická Abhidhamma se tradičně skládá ze sedmi knih, z nichž Patthāna detailně vykládá síť podmínek. Studium Abhidhammy tvoří páteř théravádové scholastiky, v sanskrtské tradici zvané abhidharma.