Ablepsie (řidčeji ablepsia) je odborný lékařský termín pro úplnou nebo téměř úplnou slepotu, tedy stav, kdy člověk nevnímá světlo nebo je nedokáže zpracovat jako zrakový vjem. Může být vrozená, například při těžkých vývojových vadách oka, nebo získaná úrazem, zánětem, ischemickým poškozením či intoxikací. Příčina leží buď periferně, při postižení rohovky, čočky, sítnice či zrakového nervu, nebo centrálně při lézích zrakových drah a okcipitální kůry, tzv. kortikální slepotě. V neurologii a oftalmologii se slovo používá spíše popisně, jako souhrnné označení ztráty zraku, a často se uvádí vedle synonym amaurosis a caecitas. Odlišuje se od amblyopie, kde je zrak jen oslaben, a od přechodných poruch vidění. Etymologie: novolat. ablepsia z řec. a- bez, blepsis vidění.