Achromázie (z řečtiny a- bez a chroma barva) je odborné označení pro bezbarvost, tedy chybění nebo výrazné oslabení zabarvení tkáně, organismu nebo smyslového vjemu. V biologii a medicíně se užívá hlavně pro stav, kdy se netvoří nebo se ztratí pigmenty, zejména melanin, což vede k nápadně světlé kůži, vlasům či očním strukturám a často i ke zvýšené citlivosti na světlo. Na rozdíl od albinismu může být achromázie jen ložisková a postihovat pouze určitou oblast. Příčina může být vrozená a genetická, nebo získaná po zánětu, úrazu, působení chemických látek či při některých metabolických a autoimunitních poruchách. V neurooftalmologii může achromázie označovat i úplnou poruchu barevného vidění, typicky při postižení zrakové kůry, kdy člověk vnímá svět převážně v odstínech šedi. V běžné oftalmologii se pro tento vjemový typ častěji používá termín achromatopsie.
Příklady použití ve větách
Dermatolog vysvětlil, že achromázie v okolí jizvy souvisí s poškozením melanocytů.
U pacienta s achromázií sítnice se objevila výrazná světloplachost a snížená ostrost vidění.
Vyšetření potvrdilo kortikální achromázii po ischemické cévní příhodě v týlním laloku.
V rodině se řešilo riziko dědičné achromázie, proto lékař doporučil genetické testování.
U některých achromázií pomáhají speciální filtry v brýlích zlepšit orientaci v barevně členitém prostředí.