Adikce (z lat. addicere „přisoudit, oddat“, přes angl. addiction) je odborné označení pro závislost, tedy dlouhodobý stav, kdy člověk nutkavě užívá určitou látku nebo opakovaně vyhledává činnost a navzdory negativním následkům v ní pokračuje. Rozlišuje se adikce látková (např. alkohol, nikotin, opioidy) a nelátková neboli behaviorální (např. hazardní hraní, digitální hry). Jádrem je ztráta kontroly, silná touha po látce či aktivitě (craving) a upřednostňování tohoto chování před jinými potřebami. U látkových adikcí se rozvíjí tolerance a při vysazení se objevují abstinenční příznaky, u nelátkových jsou typické obdobné psychické projevy a sociální škody. Vznik adikce je podmíněn biologickými, psychologickými i sociálními faktory, zasahuje odměňovací systém mozku a často má průběh s relapsy. V klinické praxi se hodnotí podle diagnostických kritérií a cílem léčby je stabilizace, omezení rizik a návrat k běžnému fungování. V běžné řeči se slovo někdy užívá i volně pro „zálibu“.
Příklady použití ve větách
Adikce na nikotinu se u něj rozvinula už na střední škole.
Rodina mu pomohla překonat adikci k hazardu a nastavit nové návyky.
Chronický stres může být u některých lidí spojen s adikcí k alkoholu.
Škola se věnuje prevenci adikcím prostřednictvím programů pro žáky.
Výzkum o nelátkových adikcích se dnes zaměřuje i na digitální hry.