Aeropauza (též aeropause) je termín v planetární fyzice a aeronomii označující přechodovou oblast tvořící praktickou horní hranici atmosféry tělesa. V aeropauze je plyn už tak řídký, že průměrná dráha částic mezi srážkami je srovnatelná s typickou výškou, na níž hustota klesá, a proudění přechází z tekutinového režimu na pohyb jednotlivých částic po balistických drahách. Z hlediska kosmonautiky to znamená, že aerodynamické síly a brzdění o vzduch rychle slábnou. Od této úrovně mohou atomy a molekuly snadněji unikat do prostoru a atmosféra se mísí s plazmatem slunečního větru. Poloha aeropauzy se mění se sluneční aktivitou, teplotou horní atmosféry i magnetickým polem a u Země se obvykle klade do výšek řádově stovek kilometrů. Pojem je tvořen analogicky k výrazům typu heliopauza a je blízký exobázi, s níž se někdy ztotožňuje.
Příklady použití ve větách
Podle měření sondy se aeropauza Marsu nacházela výš, než předpovídaly starší modely.
Spektrometr pracoval těsně pod aeropauzou, kde už je plyn natolik řídký, že srážky částic jsou vzácné.
V semináři jsme si vyložili aeropauzu jako přechod mezi kolizní atmosférou a téměř volným prostorem.
Změny sluneční aktivity dokážou polohu aeropauzy během několika hodin výrazně posunout.
Bez znalosti aeropauzy nelze přesně odhadnout, jak silně bude horní atmosféra brzdit nízkou družici.