Aerotaxe (biologie) je druh taxe, tedy orientovaného pohybu, při němž se pohyblivá buňka nebo organismus řídí podle gradientu kyslíku, případně podle dostupnosti vzduchu v prostředí. Patří mezi chemotaxe, protože signálem je chemická látka O2, kterou receptorový systém vyhodnocuje nepřímo přes změny metabolické aktivity. Výsledkem je změna rychlosti a směru pohybu, například úpravou práce bičíků u bakterií. Rozlišuje se pozitivní aerotaxe, směřování k vyšší koncentraci kyslíku, a negativní aerotaxe, únik z příliš okysličených zón. Je důležitá pro vyhledávání optimálních podmínek u aerobů i mikroaerofilů a pro prostorové uspořádání populací v půdě, vodě nebo biofilmech. V experimentu se hodnotí třeba v mikrofluidních testech, kde vzniká stabilní kyslíkový gradient. Z řec. aeros vzduch a taxis uspořádání, přesun.
Příklady použití ve větách
U některých bakterií se aerotaxe projeví vznikem prstence v místě optimální koncentrace kyslíku.
Při aerotaxi se Escherichia coli přizpůsobuje změnám O2 tak, že upravuje četnost změn směru plavání.
Negativní aerotaxe chrání mikroaerofilní druhy před příliš vysokým obsahem kyslíku.
Mutace v senzorickém proteinu se projevila oslabenou aerotaxí.
Bez správné aerotaxe by se buňky ve biofilmu neuspořádaly podle dostupnosti kyslíku.