Aeroterapie (z řec. aēr, vzduch, a therapeia, léčení) je léčebná a preventivní metoda využívající cílené působení venkovního nebo technicky upraveného vzduchu na organismus. Historicky byla spojována s otevřenou léčbou tuberkulózy v sanatoriích, dnes se uplatňuje hlavně jako režimové opatření. Nejčastěji zahrnuje pobyt a pohyb na čerstvém vzduchu, klimatické pobyty v lázeňských, horských či přímořských lokalitách a v užším medicínském smyslu i inhalaci vzduchu nebo kyslíku se sledováním ventilace plic a okysličení krve. Slouží jako doplněk standardní léčby u chronických onemocnění dýchacích cest, v rehabilitaci a rekonvalescenci. Účinek závisí na délce a intenzitě expozice, teplotě, vlhkosti a kvalitě ovzduší, proto se aeroterapie dávkuje individuálně a při alergenech, mrazu či smogu může být nevhodná.
Příklady použití ve větách
Lékař doporučil aeroterapii jako součást rehabilitace po zápalu plic.
Aeroterapie v lázních měla podobu ranních procházek a pobytu na verandě sanatoria.
Účinnost aeroterapie klesá při smogové situaci, proto se plán upravuje podle kvality ovzduší.
S aeroterapií začínali postupně, nejprve krátkým pobytem venku a později delšími túrami.
Při aeroterapiích v horském klimatu je důležité vrstvené oblečení a dostatečný pitný režim.