Agrafa (z řec. ágrapha, doslova nezapsané) jsou v biblistice a dějinách raného křesťanství souhrnné označení pro výroky, popřípadě krátké epizody připisované Ježíši z Nazareta, které nejsou zachyceny v kanonických čtyřech evangeliích. Doložena jsou v jiných novozákonních knihách (například Sk 20,35), v apokryfních evangeliích, ve spisech církevních otců, v liturgických formulích či v pozdější tradici. Jednotlivý výrok se někdy nazývá agrafon. Agrafa nejsou totožná s apokryfy jakožto celými texty, jde spíše o jednotlivé citáty. Při jejich studiu se sleduje stáří pramene, způsob citace a možné paralely v synoptické tradici, protože část agraf může být pozdní parafrází nebo teologickou konstrukcí. V češtině se užívají zpravidla jen v množném čísle. Termín se používá hlavně v odborné literatuře.
Příklady použití ve větách
V kurzu novozákonní teologie jsme rozebírali agrafa jako možné ozvěny Ježíšova ústního učení.
Kritické vydání uvádí původ jednotlivých agraf a připojuje k nim poznámky k rukopisům.
Některým agrafům lze najít paralely v synoptických evangeliích, jiné zůstávají osamocené.
O agrafech se často mluví při srovnávání citátů u církevních otců s kanonickými texty.
S agrafy je potřeba zacházet opatrně, protože jejich znění bývá doloženo v různých verzích.