Jezdecká jednotka římského vojska, obvykle čítající několik set mužů a řízená prefektem. Původně byla připojována k legiím jako pohyblivá síla na jejich bocích – zajišťovala krytí křídel, průzkum, rychlé manévry i pronásledování nepřítele. Vnitřně se členila na menší oddíly (turmy), které se dále dělily do ještě menších skupin pod velením dekurionů. V době císařství už jezdce netvořili převážně římští občané, ale rekruti z provincií zařazení do pomocných sborů (auxilia), služba v nich mohla být cestou k pozdějšímu získání občanských práv.