Filosofický světonázor, který klade člověka do privilegované, ústřední role a chápe skutečnost jako něco, co má smysl především ve vztahu k lidskému životu a jeho cílům.
V etice a ekologickém myšlení přístup, jenž nadřazuje lidské zájmy a hodnotu lidského života ostatním formám života, takže přírodu a jiné bytosti posuzuje hlavně podle jejich užitku pro člověka.