Zastaralá, dnes archaisující podřadicí spojka (v slovnících často označovaná jako zast.) vyjadřující příčinu, důvod nebo odůvodnění tvrzení v hlavní větě. Významově se kryje se spojkami protože, poněvadž, jelikož, případně s vazbou vzhledem k tomu, že. Typicky stojí na začátku vedlejší věty oddělené čárkou, v listinách často ve formulích typu anžto jest tomu tak: Anžto nebyly splněny podmínky, žádost se zamítá. V moderní češtině se vyskytuje jen výjimečně, hlavně v citacích starých právních textů a kronik nebo jako stylizační prostředek v literatuře či ironii. Jde o neměnný výraz domácího původu, ve starších pramenech se setkáme i s variantami anžtož a aňžto. V neutrálním současném stylu se obvykle nahrazuje spojkami protože nebo jelikož a její použití působí výrazně zastarale. Nezaměňovat s anižto.