V klinické neurologii a logopedii se tím rozumí afázie, tedy získané narušení jazykových schopností, při němž člověk po dřívějším normálním stavu ztrácí nebo výrazně omezuje schopnost mluvit a rozumět mluvené řeči, někdy se přidávají i potíže se čtením a psaním. Nejčastěji jde o následek organického poškození mozku v řečových centrech, zpravidla v hemisféře, která je pro jazyk dominantní, typicky po cévní mozkové příhodě nebo úrazu. U amnestické, také anomické varianty převažuje obtížné vybavování konkrétních slov a pojmenování, nemocný ví, co chce sdělit, ale „nemůže najít správné slovo“, přičemž porozumění může zůstávat poměrně zachované. Původ označení je řecký, předpona a- vyjadřuje nepřítomnost a phasis znamená řeč nebo vyjádření.