Ve filosofii a teorii poznání označuje směr, který tvrdí, že k poznatkům docházíme až skrze zkušenost, vnímání a praktické ověřování, tedy poznání a posteriori. Důraz klade na empirii a na to, co lze zkoušet a potvrdit v praxi, a vymezuje se proti apriorismu, jenž počítá s věděním nezávislým na zkušenosti.