onis, f., z l. aspirare (přivánout, nadechnout). V medicíně označuje aspiraci, tedy nechtěné vniknutí cizího obsahu, typicky tekutiny nebo drobných částic, do průdušnice a až do plic při oslabených ochranných reflexech, což může vyvolat dušení nebo aspiracní pneumonii. Tímto termínem se zároveň popisuje nasátí podtlakem, tedy odsávání či odběr materiálu stříkačkou, například při punkci nebo při intramuskulární aplikaci, kdy se zatažením za píst ověřuje, zda jehla není v cévě.