V prostředí seldžúcké říše šlo nejprve o vysoký dvorský titul pro muže, který měl na starosti výchovu nedospělého prince a současně za něj jako poručník dočasně vykonával vladařské pravomoci. V pozdější době se tímto označením začali nazývat také mocní regionální hodnostáři, kteří se v některých oblastech prosadili jako fakticky samostatní vládci, často s oporou ve vojsku. Samotný název se obvykle vykládá z turkických slov ata, otec, a beg, pán.