Psychologicky jde o sklon nebo akt, kdy člověk obrací vinu proti sobě a vyčítá si vlastní domnělé či skutečné pochybení, někdy i v situacích, které nemohl plně ovlivnit. Často se pojí s pocity viny a může doprovázet úzkostné či depresivní prožívání.
V právním a procesním kontextu se tím míní sebeobvinění, tedy výpověď nebo jednání, jímž se osoba sama usvědčuje z protiprávního činu. V některých řízeních se řeší, do jaké míry může být takové doznání vyžadováno nebo použito jako důkaz.