Biomarker (též biologický marker) je měřitelný ukazatel probíhajících biologických procesů v organismu, patofyziologického stavu nebo odpovědi na léčbu či jiný zásah. Může jím být molekula v krvi nebo tkáni (např. protein, metabolit), genetická či epigenetická změna, buněčný znak, fyziologický parametr nebo obrazový nález. V klinické praxi a výzkumu se používá k včasné detekci onemocnění, k odhadu rizika a prognózy, k volbě cílené terapie a k monitorování účinnosti i bezpečnosti léčby. Podle účelu se rozlišují biomarkery diagnostické, prognostické, prediktivní a farmakodynamické a jejich interpretace vyžaduje standardizované měření a klinický kontext. Biomarker je indikátor, nikoli nutně příčina, a jen některé jsou natolik validované, aby mohly sloužit jako zástupný cílový ukazatel klinického výsledku. Přejato z angličtiny (bio- + marker).
Příklady použití ve větách
V krvi pacienta hledali biomarker, který by zachytil nádor ještě před vznikem příznaků.
Hodnota biomarkeru CRP pomáhá lékaři odlišit bakteriální infekci od virové.
Účinnost léčby sledovali biomarkerem měřeným opakovaně v moči.
Nové biomarkery z genomiky umožňují vybrat pacienty, kteří budou na terapii reagovat.
Diskuse o biomarkerech často končí otázkou, zda jsou dostatečně ověřené pro klinické rozhodování.