Biomechatronika (z řec. bios život a mechatronika) je interdisciplinární obor na pomezí biomechaniky, biologie, robotiky, elektroniky a teorie řízení, který vyvíjí technické systémy schopné bezpečně a přirozeně spolupracovat s živým organismem, nejčastěji s člověkem. Patří sem aktivní protézy a ortézy, exoskeletony, rehabilitační roboty, implantabilní přístroje i chytré senzory a rozhraní snímající svalové nebo nervové signály (např. EMG) a převádějící je na řízení aktuátorů v uzavřené regulační smyčce. Obor spojuje modelování pohybového aparátu, zpracování signálů, adaptivní regulaci, návrh materiálů, ergonomii a klinické ověřování, přičemž klade důraz na bezpečnost, normy a etické aspekty. Uplatňuje se hlavně v medicíně a asistivních technologiích, ale i v robotice inspirované přírodou.
Příklady použití ve větách
Biomechatronika přináší nové možnosti pro pacienty po amputaci díky řízeným protézám.
Výzkum biomechatroniky na fakultě propojuje robotiku, elektroniku a biomechanické modely člověka.
O biomechatronice se na klinice mluví hlavně tehdy, když je třeba sladit stroj s přirozeným pohybem.
Rozhodl se studovat biomechatroniku, protože ho zajímají exoskeletony a robotické ortézy.
Se biomechatronikou souvisí i testování bezpečnosti, aby zařízení nepoškodilo tkáně ani nervy.