Biomorfismus (z řec. bios „život“ a morphé „tvar“) je pojem z dějin umění pro směr či výrazový princip, který v malbě, sochařství, designu a někdy i architektuře pracuje s organickými, měkce zaoblenými, často amébovitými formami inspirovanými lidským tělem, rostlinami nebo mikroskopickými strukturami. Tvary jsou zpravidla stylizované až abstraktní a mají vyvolat dojem růstu, pohybu a proměnlivosti živé hmoty. Nejde o věrnou imitaci konkrétního organismu, spíše o přenesení jeho rytmu, měkkosti a „živosti“ do kompozice. Biomorfismus se výrazně uplatnil v meziválečné abstrakci a surrealismu (např. u Arpa, Miróa či Moorea) a obvykle se vymezuje proti racionalistické geometrické abstrakci. V širším užití se mluví o biomorfním designu, když předměty působí přirozeně a ergonomicky.
Příklady použití ve větách
V jeho raných malbách se biomorfismus projevuje v měkkých tvarech připomínajících mořské organismy.
Kurátorka věnovala biomorfismu samostatnou místnost, aby vynikl kontrast ke geometrické abstrakci.
Při analýze biomorfismu v surrealismu jsme sledovali, jak se přírodní motivy mění v abstraktní znaky.
Studenti porovnávali biomorfismus s konstruktivismem a diskutovali, jak různé tvary působí na diváka.
S biomorfismem se v současném produktovém designu často pojí snaha o ergonomii a plynulé přechody.