Bipartismus (z lat. bi- dva a pars strana, též dvoustranický systém) označuje typ stranického a volebního uspořádání, v němž se politická soutěž, parlamentní reprezentace a tvorba vlád dlouhodobě soustřeďují do dvou dominantních politických stran nebo bloků. Tyto subjekty mají reálnou šanci vítězit ve volbách a střídat se u moci, zatímco menší strany zůstávají trvale slabé, působí jen regionálně nebo fungují jako doplněk koalic. Pro voliče bývá takové uspořádání přehlednější, současně však může znevýhodňovat menšinové proudy a zvyšovat polarizaci. Bipartismus bývá spojován zejména s většinovými volebními pravidly a strategickým hlasováním, které vede voliče k podpoře „menšího zla“ a vytlačuje třetí síly, i když právně mohou soutěžit. Klasickými příklady jsou USA a historicky také Spojené království, v pracovněprávním kontextu znamená bipartismus bipartitní sociální dialog, tedy vyjednávání mezi dvěma stranami, typicky zaměstnavateli a zaměstnanci, bez přímé účasti státu.
Příklady použití ve větách
Analytici označují americkou politiku za příklad bipartismu, v němž se moc střídá mezi dvěma hlavními stranami.
Většinové volby do jednomandátových obvodů často přispívají k bipartismu i tam, kde dříve existovalo více relevantních stran.
Dlouhodobý bipartismus může voličům usnadnit orientaci, ale zároveň zvyšuje tlak na programovou polarizaci.
Stabilním bipartismem se někdy vysvětluje, proč se třetí strany jen obtížně prosazují na celostátní úrovni.
V sociálním dialogu bez účasti státu mluví odborníci o bipartismu mezi zaměstnavatelskými svazy a odbory.