Lebka nebo její čelní část u hovězího dobytka, často zobrazovaná jako motiv římské sochařské výzdoby. Objevuje se už ve starém Egyptě, ve východním Středomoří, v Malé Asii i na Balkáně a zřejmě měla symbolický význam. Skutečné lebky potírané hlínou i hliněné napodobeniny se používaly také jako dekorace štítů.