Starší kočí používali při vedení spřežení hlasové povely, aby koním jasně naznačili směr jízdy. Tento výraz sloužil jako pokyn k odbočení doleva, často podpořený nenápadným gestem, například pohybem biče nebo opratí, aby tažná zvířata lépe zareagovala. Vedle něj existoval i protikladný povel pro druhou stranu a z těchto výrazů se později odvodilo rčení označující zmatené střídání opačných pokynů.