V etologii jde o projevy jedince s nejvyšším postavením ve skupině, který si nárokuje přednost při přístupu ke zdrojům, udává směr a tempo skupiny a prostřednictvím dominantních signálů, zastrašování nebo naopak uklidňujících rituálů udržuje pořádek a ovlivňuje chování ostatních.
V lidské sociální psychologii a běžném jazyce označuje způsob vystupování spojený s rolí neformálního vůdce, tedy silně sebevědomé a direktivní jednání, snahu prosadit vlastní pravidla a mít kontrolu nad děním ve skupině, často doprovázené pocitem nadřazenosti, i když v praxi může být autorita závislá na situaci a podpoře okolí.