Přezdívka a označení pro Jana Zlatoústého, jednoho z nejvýraznějších církevních otců raného křesťanství. Na přelomu 4. a 5. století působil jako arcibiskup v Konstantinopoli a proslul mimořádně působivými kázáními i schopností přesvědčivě vystihnout smysl biblických textů. V pravoslavné tradici je uctíván jako svatý a jeho jméno se spojuje také s nejrozšířenější podobou božské liturgie. Ve svých výkladech často zdůrazňoval, že Písmo svaté je jako cenný poklad, a ostře napomínal ty, kdo odmítají pomáhat chudým, protože tím podle něj páchají křivdu. Významnou roli přisuzoval modlitbě a mravní odpovědnosti, zároveň varoval před závislostí na alkoholu. Zanechal rozsáhlé dílo, především homilie a teologické spisy o kněžské službě a o nápravě člověka, který morálně selhal.