V kontextu římských pochodových či polních táborů jde o prvek brány, kde se zemní opevnění před vstupem záměrně prodlužuje a stáčí tak, aby nevznikl přímý průchod. Příchozí je pak veden úzkou „chodbičkou“ těsně podél linie obrany, což zpomaluje postup a vystavuje jej bočnímu zásahu obránců.