Latinský obrat v základním významu „přiznávám se“, „vyznávám“. V západní církevní liturgii, hlavně v římskokatolické mši, označuje ustálenou modlitbu všeobecné zpovědi, při níž se věřící společně přiznávají k vinám, vyjadřují lítost a prosí o odpuštění, někdy se v textu objevuje i mea culpa. Patří mezi kající úkony v úvodní části bohoslužby.
V knižním, přeneseném užití jde o otevřené osobní doznání nebo sebezpytující „zpověď“ podanou literární formou, například v poezii či esejích. Tento latinský výraz se uplatnil i jako název jedné Macharovy básnické sbírky vydané na sklonku 19. století.