Původem z lat. crepitare, tedy praskat, jde o označení pro jemné praskání až chrastivý zvuk, někdy vnímaný i jako slabé šustění.
V medicíně se tím rozumí krepitace, abnormální nález zachytitelný při poslechu a často i při vyšetření pohmatem jako drobné praskavé fenomény, typicky při postižení plic, při přítomnosti vzduchu v podkoží nebo v okolí poranění kostí a kloubů.