Daguerrotypie (též daguerréotypie) je první prakticky použitelný fotografický proces, vynalezený v roce 1839 Louisem Jacquesem Mandé Daguerrem. Využívá vyleštěnou měděnou desku potaženou vrstvou stříbra, která se před expozicí vystaví parám jodu a stane se citlivou na světlo. Po osvitu ve fotoaparátu se obraz vyvolá parami rtuti a zafixuje roztokem kuchyňské soli nebo thiosíranu. Výsledkem je jedinečný, vysoce detailní, zrcadlově převrácený obraz bez možnosti kopírování. Daguerrotypie představuje počátek dějin fotografie, rozšířila se po celém světě a stala se důležitým dokumentárním i uměleckým médiem 19. století, než ji nahradily levnější techniky na papíře (kalotypie, kolodium).