Proces vysušování nebo odvodnění, při němž se z materiálu cíleně snižuje obsah vody a tím i jeho vlhkost. Využívá se například při uchovávání potravin, úpravě odpadních kalů nebo stabilizaci některých průmyslových směsí, často pomocí tepla, proudění vzduchu nebo podtlaku.
V medicíně stav, kdy organismus přichází o tělesné tekutiny rychleji, než je dokáže doplnit, a může se měnit i rovnováha minerálních iontů. Typicky vzniká při průjmech, zvracení nebo dlouhodobém pocení, projevuje se výraznou žízní, suchostí sliznic a únavou a v těžších případech může způsobit pokles krevního tlaku.
V chemii a biochemii děj, při němž se ze sloučeniny odstraní H2O jako součást reakce, tedy odštěpení molekuly vody z reagující struktury. Často jde o eliminační nebo kondenzační krok, například při přeměně některých alkoholů na alkeny.