Zásada z oblasti římského práva a pravidel dokazování říká, že osamocená výpověď jednoho svědka se nepokládá za dostatečný důkaz. Aby bylo tvrzení považováno za prokázané, musí být podpořeno dalšími nezávislými důkazy nebo potvrzením z jiných zdrojů.
V obecné rovině jde o varování před přijímáním závěrů postavených jen na jediném svědectví či zdroji. Bez ověření a dalšího potvrzení má takové tvrzení malou váhu.