Pojem odvozený z lat. distendere označuje roztažitelnost neboli poddajnost, tedy schopnost struktury nechat se napnout a zvětšit svůj objem při působení tahu nebo tlaku. V klinické fyziologii se často vztahuje k žilám, kde tato vlastnost spoluurčuje, kolik krve jsou cévy schopny dočasně pojmout a jak se mění krevní objem mezi jednotlivými částmi oběhu. Souvisí i se složením cévní stěny, například s poměrem elastických a vazivových vláken.