Pojem z logopedie označující poruchu výslovnosti, kdy mluvčí nedokáže správně vytvářet některé hlásky a řeč pak může působit žvatlavě a hůře srozumitelně. Etymologicky vychází z ř. dys- ve smyslu porucha a z ř. lalein, tedy žvatlat. Často se popisuje u dětí a obvykle se řeší cíleným nácvikem správné artikulace.