V neurologii jde o mírnější variantu apraxie, při níž je základní hybnost, svalová síla i rozsah pohybů v zásadě zachován, ale narušené je plánování a provedení záměrných složitějších pohybových sekvencí. Člověk pak obtížněji skládá a automatizuje naučené pohybové vzorce, což se může projevit neobratností při činnostech vyžadujících koordinaci a často se popisuje i v rámci vývojových poruch motoriky u dětí.