Dysprosium je chemický prvek ze skupiny lanthanoidů (vzácných zemin), stříbřitý reaktivní kov se značkou Dy a protonovým číslem 66. V čistém stavu na vzduchu povrchově oxiduje a při vyšší teplotě se snadno zapaluje, proto se uchovává v inertní atmosféře. V přírodě se nevyskytuje ryzí, je rozptýleno hlavně v minerálech monazit, bastnäsit a xenotim a získává se z jejich koncentrátů separací jednotlivých lanthanoidů, nejčastěji iontovou výměnou a extrakcí rozpouštědly. Typické oxidační číslo je +3 a ion Dy3+ má výrazné magnetické vlastnosti, které se využívají zejména v neodymových permanentních magnetech, kde přídavek dysprosia zvyšuje koercitivitu a stabilitu při vyšších teplotách. Uplatnění má také ve fosforech, laserech a speciálních sklech. Prvek izoloval roku 1886 P. É. Lecoq de Boisbaudran a název je odvozen z řeckého „dysprositos“, tedy „těžko získatelný“.
Příklady použití ve větách
Do slitiny pro permanentní magnety přidali malé množství dysprosia, aby si udržela magnetizaci i při vyšších teplotách.
V tabulce prvků je dysprosium označeno značkou Dy a má protonové číslo 66.
Výrobce speciálních skel uvádí stopové příměsi dysprosia jako jednu z možností, jak upravit barvu a luminescenci materiálu.
Při práci s dysprosiem se používají rukavice a inertní atmosféra, protože kov na vzduchu rychle povrchově oxiduje.
O dysprosiu se v učebnici píše jako o prvku, který se obtížně odděluje od ostatních lanthanoidů.