Jde o dlouhodobý způsob prožívání, kdy u člověka převládá tlumeně depresivní, sklíčená nálada. Není tak výrazná jako u těžké deprese, ale vrací se nebo přetrvává po velkou část času a období úplně normálního rozpoložení bývají jen krátká. Nevyskytují se přitom fáze nápadně zvýšené nálady či energie typické pro hypomanii. Mohou se objevit jednotlivé depresivní epizody, jejich intenzita nebo trvání však obvykle nedosahují hranice pro rekurentní depresivní poruchu. V různých úsecích se přidávají příznaky jako dlouhodobá únava a pokles aktivity, poruchy spánku, nízké sebehodnocení a pocity nedostatečnosti, horší soustředění, úbytek zájmů a radosti, beznadějné a pesimistické ladění, sklon k přemílání minulosti a stažení ze sociálních kontaktů. Začátek může být už v dospívání či na prahu dospělosti, ale někdy se rozvine až později, například po dřívější afektivní epizodě. V současných klasifikacích se podobný obraz řadí mezi perzistující depresivní poruchy a mívá chronický průběh, proto se v léčbě často kombinuje psychoterapie s antidepresivy.