V umělecké a tvůrčí praxi jde o postup, kdy autor místo výrazně vlastních nápadů sahá po už hotových motivech, formách a technikách z jiných děl či tradic a skládá je dohromady. V dějinách umění se tím často myslí i mísení různých historických stylů v jednom díle, například ve stavitelství.
Ve vědě a zejména ve filozofii označuje přístup, který z různých směrů přebírá vybrané myšlenky a argumenty podle jejich momentální užitečnosti, aniž by se budoval jednotný, důsledně odůvodněný systém. Výsledkem může být praktická syntéza, ale také určitá nesourodost nebo dojem kompilace.