Elektrolyzér je elektrotechnické a chemické zařízení, v němž se pomocí elektrické energie provádí elektrolýza, tedy řízená redoxní reakce rozkládající sloučeniny. Nejčastěji se tím míní vodní elektrolyzér, který štěpí vodu na vodík a kyslík a vyrábí tak plynné produkty pro energetiku i průmysl. Základ tvoří elektrochemický článek (často celý stack článků), napájecí část a systém pro přívod vody, odvod plynů a bezpečnostní řízení. Podle konstrukce se rozlišují zejména alkalické, membránové PEM, AEM a vysokoteplotní SOEC elektrolyzéry.
Příklady použití ve větách
Nový elektrolyzér v areálu vyrábí vodík z elektřiny z větru.
Účinnost elektrolyzéru závisí na teplotě, tlaku i kvalitě vody.
V laboratoři pracovali s elektrolyzérem při testování nové membrány.
O elektrolyzérech se mluví jako o klíčové technologii pro nízkoemisní vodík.
Firma plánuje instalovat dva elektrolyzéry o výkonu 5 MW.
Knihy týkající se tématiky slova
Ivo Roušar, 1932-; Karel Micka, 1930-; Arnošt Kimla: Technická elektrochemie. 2., Elektrochemické inženýrství, Academia, 1981
Tomáš Cetl, 1939-: Aplikace elektrochemických zdrojů, Vydavatelství ČVUT, 2004, ISBN 9788001028599
František Opekar, 1946-; Univerzita Karlova: Základní analytická chemie : pro studenty, pro něž analytická chemie není hlavním studijním oborem, Karolinum, 2010, ISBN 9788024617756
Helena Kolářová, 1956-; Vít Šedivý, 1974-; Radek Šulc, 1972-; České vysoké učení technické v Praze. Strojní fakulta: Základy fyzikální chemie, Nakladatelství ČVUT, 2007, ISBN 9788001039038
Helena Kolářová, 1956-; Vít Šedivý, 1974-; Radek Šulc, 1972-; České vysoké učení technické (Praha). Fakulta strojní: Základy fyzikální chemie, Vydavatelstvé ČVUT, 2004, ISBN 9788001026342
Zdeněk Šimek: Anorganická technologie pro 2. ročník středních průmyslových škol chemických, SNTL, 1968
Miloslav Lhotka: Úvod do anorganické technologie, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2012, ISBN 9788070808412