Historický institut pozemkového práva podobný pachtu, kdy byl pozemek přenechán k užívání na mimořádně dlouhou dobu a užívací právo mohlo přecházet na dědice. Držitel obvykle platil pravidelnou úplatu a měl vůči půdě povinnosti, například ji udržovat či zhodnocovat, přičemž jeho postavení se v praxi často blížilo vlastnictví.