Způsob zvládání psychické zátěže, při němž člověk sahá po jídle nebo nápojích hlavně proto, aby si ztlumil nepříjemné prožívání, a ne kvůli skutečnému hladu či žízni. V situacích jako stres, smutek, úzkost nebo osamění může příjem snadno sklouznout až k záchvatovému nebo dlouhodobě nadměrnému jedení a pití. Úleva bývá jen krátkodobá a často ji následně střídá výčitka, zhoršení nálady nebo další napětí.
V medicínském a nutričním kontextu jde o rizikový návyk, který může podporovat nadbytečný energetický příjem a častější volbu vysoce sladkých či jinak odměňujících potravin a nápojů, čímž se zvyšuje pravděpodobnost nadváhy a souvisejících potíží. U některých lidí se zároveň předpokládá biologická vnímavost, například vrozené rozdíly ve fungování systému odměny v mozku, která se pak kombinuje s vlivy prostředí a naučenými vzorci z rodiny.