V teorii signálů a zpracování měření jde o vlastnost, kdy lze statistické parametry průběhu odvodit z jediné dostatečně dlouhé naměřené časové řady. Časové průměry pak představují totéž, co průměrování přes mnoho hypotetických realizací téhož procesu, takže se z jedné nahrávky dá odhadnout například střední hodnota nebo korelační vlastnosti. V praxi se s tím často setkáme u stacionárních a dlouhodobě stabilních signálů, jejichž charakter se v čase podstatně nemění.