Latinské adjektivum od l. errare, bloudit a mýlit se, vyjadřuje něco, co se odchyluje od správné cesty, proto se užívá ve smyslu kolísavý, nepravidelný nebo chybný.
V medicíně se používá pro děje a příznaky s proměnlivým, těžko předvídatelným výskytem, ve starší anatomické latině se objevuje i ve spojení nervus erraticus jako označení pro nervus vagus.
V geologii se s tímto základem setkáš při popisu kamenů a balvanů přemístěných ledovcem na jiné místo, tedy útvarů ležících mimo svou původní horninu.