V antropologii a medicíně výraz pro člověka, u něhož je hlava nápadně rozšířená do stran, tedy lebka působí neobvykle širokým dojmem v poměru k ostatním rozměrům. Pojem vychází z řeckého základu eurys a používá se při odborném popisu tvaru lebky, ať už jako znak běžné tělesné variability, nebo jako možné vodítko u některých vývojových odchylek.