Z lat. executor, v obecném smyslu vykonavatel, tedy člověk pověřený tím, aby jménem nějaké autority prosadil a uskutečnil určité rozhodnutí nebo příkaz, typicky ve službě úřadu a v dřívějších dobách i v rámci donucovacích složek.
V právním kontextu veřejně zmocněná osoba, která provádí exekuci neboli nucený výkon vykonatelného rozhodnutí, například při vymáhání pohledávek, a přitom postupuje podle zákonných pravidel a může použít prostředky směřující k postihu majetku dlužníka.