Člověk, který při vyprávění hojně pracuje s představivostí, historky dramatizuje a přikrášluje, takže se jeho líčení od reality výrazně odchyluje a někdy ji i překroutí.
V klinické psychologii a neurologii se tak může označovat osoba náchylná ke konfabulacím, tedy k nevědomému „doplňování“ výpadků paměti smyšlenými nebo domnělými detaily, které působí věrohodně.