V psychoanalytické, zejména freudovské tradici se tím míní vývojová fixace, při níž i po skončení falického stadia přetrvává nápadně silná citová orientace na rodiče opačného pohlaví a zvýšená potřeba jeho blízkosti. Takové nadměrné připoutání je v této teorii považováno za nevhodné, protože může ukazovat na nedořešený oidipovský konflikt a později se promítat do obtíží v samostatnosti či v partnerských vztazích.