V Auerbachově pojetí jde o figurální vztah, kdy dřívější děj, obraz nebo postava funguje jako předzvěst a pozdější událost ji následně uskuteční a zpětně vyloží její plný smysl. Tento perspektivní způsob čtení pracuje s časovým odstupem, význam se ukáže až z pozdějšího stanoviska, a navazuje na typologii známou z křesťanské exegeze, přičemž obě roviny jsou chápány jako skutečné, nikoli jen jako pouhá alegorie.