V latině jde o označení pro výrazně nepříjemný pach, tedy puch či silný zápach. V slovnících se obvykle uvádí jako podstatné jméno mužského rodu s genitivem oris.
V lékařském prostředí se tímto pojmem popisují charakteristické odéry, které mohou napovědět o poruše metabolismu nebo selhávání orgánů. Foetor azotaemicus se objevuje u urémie při selhání ledvin a dech může připomínat amoniak, protože se močovina v dutině ústní rozkládá působením mikroorganismů. Foetor hepaticus je typický pro těžké jaterní selhání, bývá nasládle zatuchlý a souvisí s tvorbou těkavých sirných sloučenin, často se pojí i s jaterní encefalopatií.