Fojt je historické označení úředníka, který zastupoval vrchnost a vykonával správní, soudní nebo jiné pravomoci na určitém území. Postavení a pravomoci fojta se v různých obdobích a oblastech lišily. Ve středověku mohli fojtové působit jako zástupci panovníka či feudálního pána na rozsáhlejším území, později se jejich působnost často omezovala na jednotlivé panství, město nebo vesnici. V některých českých zemích, zejména na východní Moravě a ve Slezsku, se označení fojt významově přiblížilo rychtáři.
Na vesnici býval fojt představitelem obce při jednání s vrchností, podílel se na místní správě a podle konkrétního právního uspořádání mohl vykonávat také nižší soudní pravomoc. Jeho úřad mohl být jmenovaný, ale v některých obcích se stal dědičným a byl spojen s držbou určité usedlosti a hospodářskými výsadami. Fojt proto často patřil k nejmajetnějším a společensky nejvýznamnějším obyvatelům obce. Jeho sídlo a někdy také samotný úřad se označovaly jako fojtství.
Slovo fojt pochází z německého Vogt, jehož původ sahá přes středohornoněmecké tvary k latinskému advocatus, tedy zástupce či obhájce. V českých pramenech se lze v podobných funkcích setkat také s označeními rychtář, šoltys nebo šulc, jejich přesný význam a postavení se však podle oblasti a doby mohly lišit. Úřad fojta postupně zanikl se změnami vrchnostenské správy, na Valašsku byl zrušen v souvislosti se zánikem feudálního zřízení po roce 1848. Dnes se výraz používá především při popisu historické správy a regionálních dějin.