Termín burnout (syndrom vyhoření) zavedl americký psycholog Herbert J. Freudenberger (1927–1999), německo-židovského původu. Při práci v pomáhajících profesích, mimo jiné v paliativní péči, si všiml typických projevů vyčerpání a v roce 1974 je popsal v článku „Staff Burnout“ v časopise Journal of Social Issues. V USA je syndrom vyhoření uznáván jako nemoc z povolání. Označení „burnout“ se původně používalo pro narkomany v chronickém stadiu, později se začalo vztahovat i na pracující lidi, u nichž se objevovala letargie, zoufalství a pocit bezmoci.